REFERENCE

Markéta Mašková

Markéta Mašková

"Děkuji, byla to síla a nádhera zároveň, juchuuuuuuuuuuuu!!!

Dagmar Fonioková

"Milý Pepo, 
mockrát ti děkuji za rituální přechod přes žhavé uhlí minulý týden v pátek v Ostravě. Jsi nejpohodovější člověk jakého znám . Když jsi na úvod řekl, že nic nemusíme, ať děláme, co nám vyhovuje, tak jsem si říkala, jestli se mi to nezdá. Všichni lektoři většinou začínají tím (a když nezačínají, tak se k tomu časem stejně dostanou ), co musíme, nesmíme, na co si dávat pozor... A u tebe - úplná volnost a svoboda!!! Já jsem z tvého přístupu k nám - bojícím se, ale odhodlaným, ale i celkově k životu nadšená a jsi mi v tom velkým příkladem. Zní to dost blbě, ale fakt mě lepší výraz momentálně nenapadá. Jo, a po tom, co jsem dokázala přes to žhavé uhlí přejít, se cítím podstatně líp. Tak nějak veseleji! A když na mě přece jen přijdou nějaké chmurné myšlenky, tak se snažím povzbudit tím, že jsem zvládla něco doteď pro mě nepochopitelného, tak co bych nezvládla ostatní životní zkoušky. A představ si, že jsem poprvé v životě pochopila, proč si ta moje dušička vybrala být tady na Zemi (jelikož ten můj život do nedávné doby nebyl úplně procházkou růžovým sadem...) Protože je to úžasné, co všechno jsme my lidské bytosti schopni dokázat!!! Ta různorodost, barevnost, ty možnosti - to si myslím, že nikde jinde ve vesmíru nenajdeme ... No, možná se mýlím, kdo ví...
Srdečně zdravím a přeji ti, ať se ti moc daří!!! 
Dáša (pro identifikaci: byla jsem tam asi nejstarší účastník, v červené bundě a šíleně jsem se bála padání i přechodu přes žhavé uhlí )

Daniela Hannah

"Nejprve jsem absolvovala takzvaný ‘‘přechod přes střepy‘‘. Člověk má smíšené pocity, kdy se ve Vás střídá odhodlání se strachem. ‘‘Co kdybych zrovna já se řízla?‘‘ Představte si, když před skupinou třiceti lidí Pepa rozbalí své prostěradlo plné různých střepů, a ještě se potutelně usmívá. To si člověk začíná říkat: ‘‘No to nedám, možná příště‘‘. Pepa nás naučil nejprve chodit bosky po zemi. Divili byste se, kolik lidí se bojí došlápnout na celou plosku chodidla. Je nutné plnou vahou stoupnout na celé chodidlo, a tím rozložit svou hmotnost. Potom už jen sledujete, za zvuku bubnů, jak Pepa, a po něm další odvážlivci, jeden po druhém, přecházejí po střepech. Nakonec ‘‘to přeci jen dám‘‘…říkám si. ‘‘Když to zvládli ostatní, zvládnu toho bubáka i já‘. A také zvládla. Strach a obavy byly veliké, ale pocit vše přemoci byl silnější než strach. Zvítězila jsem sama nad sebou a ‘‘dala jsem to!‘‘ První krok byl velice váhavý, ale jelikož si uvědomuji, že váhat nesmím, tak jdu a jdu, a ejhle, ono je to příjemné. Adrenalin udělal své. Najednou si říkáte: ‘‘Jé, to už je konec?‘‘ Střepy už nebyly bubákem. Člověk si sám sobě dokázal, že když chce, zvládne všechno.
Půlnoční zážitek ‘‘přechod přes žhavé uhlí‘‘ visel celý večer ve vzduchu. Já byla rozhodnutá netlačit sama na sebe. ‘‘Uvidíme, jestli se odhodlám, pokud ne, není to žádné hanba‘‘ říkala jsem si, tak ‘‘to dám příště‘‘. Večer krásně plynul a najednou bylo půl dvanácté a Pepa šel rozdělat svou ‘‘ohnivou fatru‘‘. Můj vnitřní boj opět začal. Oheň příjemně hřál a dřevo se pomalu měnilo ve žhavé uhlíky. Pepa vzal lopatu a rozžhavené uhlíky pečlivě vysypal do několika metrové uličky, která ve tmě žhnula rudě. Opět jsem viděla jeho potutelný úsměv. ‘‘Tohle že mám přejít bosou nohou?‘‘ Říkám si. ‘‘ Co jsem si to vymyslela?‘‘ Lidé začali přecházet přes ‘‘žhavíky‘‘, a já se stále v botách přemlouvala k činu. Pokukovala jsem po obličejích, jak se lidé budou tvářit, těsně po přejití žhavého koberce, ale bohužel ve tmě jsem viděla pouze lidi, stavící se do fronty. Uhlíky už mezitím změnily barvu na černou a já si říkala, že jsem zde kvůli tomu a že prostě půjdu. Ale co čert nechtěl. Zrovna když jsem se postavila na začátek, před mého bubáka, Pepa najednou zastavil přechod a jal se doplnit čerstvé uhlíky. V tu chvíli jsem opět začala bojovat sama se sebou. Možná někdo namítne ‘‘No a co? Ta nadělá, taková triviální věc, jako je přejít přes žhavé uhlí…‘‘, ale zkuste si to, stát na kraji koberce, z kterého sálá teplíčko a odhodlat se přejít. Bubny zesílily svůj zvuk, který se nořil a rezonoval na mé hrudi, a tím podpořil mé odhodlání. JDU, a šla jsem. První krok byl opravdu velice váhavý, ale co, přešli jiní, přejdu také. Hlavně neváhat. PŘEŠLA jsem, JÁ TO DOKÁZALA!
Mé pocity byly úžasné. Uhlíky byly teplé, ale nepálily. Koukáte před sebe a jdete. Žádné popáleniny se nekonaly. Na konci hluboce vydechnete, a s tímto výdechem z Vás vyjde všechen strach a obavy, které jste si za ty roky nahromadili. Když jsem zvládla tohle, tak už zvládnu snad úplně všechno. Děkuji Vesmíru a Josef Šálek za tento nevšední zážitek, že jsem ho mohla prožít na vlastní kůži. Mé pocity se nedají slovy vyjádřit, to se musí prostě zažít.

Jan Čejka

Jan Čejka

"Parádní akce plná zážitků, intuice, inspirace, improvizace a osvobození. Určitě vyzkoušejte alespoň jednou

Martin Veselovský

Martin Veselovský

"Chmury ? Splín ? Či deprese ? To Šálek Pepa s nimi zastřese ! PS: Každodenní užívání Pepy Šálka doporučuje 8 z 10ti uhlíkářů.

Jana Damcová

Jana Damcová

"Krásně mi mravenčí nohy, když si na to vzpomenu, nádherný prožitek, doporučuji zažít všem

Stanča Procházková

Stanča Procházková

"U mě se výsledky dostavily nečekaně brzy...strachy, jenž "spálil" oheň zmizely, fyzické a další těla jsou zharmonizovaná...změna mého Já se tím pádem projevila pozitivně i na ostatních.Opravdu smysluplná akce, která posunuje lidi prakticky dál:) ...má to smysl Pepíí, ještě jednou velké a upřímné DÍKY. Doporučuji každému, uhlíky jsou tak teplounké a měkounké:) , zvládne to každý, žádný strach !! A s Pepou už vůbec není čeho se bát, velký zážitek a hlavně se pak začnou věci "dít" !!!

Šárka Sofie Ledvinková

Šárka Sofie Ledvinková

"Fotografka

Já se cítím jako znovuzrozená a plná eufórie. Je to nádherný pocit. Celý den byl nádherný. Přešla jsem po uhlících, střepech, ale nejtěžší byl pro mě pád z výšky pozadu. To že jsem to zvládla bylo pro mě neuvěřitelný zážitek. A hlavně jsem tam pocítila energii celé skupiny a to že se raduješ, či prožíváš strach toho druhého. Bylo to vážně něco. Určitě Ti to z celého srdce doporučuji. A pokud chceš absolvovat, tak jdi na akci kterou pořádá PEPA ŠÁLEK. On je prostě úžasný

Roman Bělunek

Roman Bělunek

"Přechod přes žhavé uhlí v nádherném prostředí Toulcových maštalí byl nezapomenutelným zážitkem. Celý víkend provázela přátelská atmosféra, která pomohla překonat všechny strachy a otevřít naše srdce.

Mája Damcová

Mája Damcová

"Sluníčkový člověk připravený i na tu největší bláznovinu. Zároveň schopný zodpovědně zorganizovat. Nastolit příjemnou atmosféru, pobavit, pomoct, odpovídat na otázky. Hlavně ale človek s velkým srdcem na levém místě.

Martina Klesniaková

Martina Klesniaková

"Ak budete mať niekedy príležitosť zúčastniť sa zážitkovej akcie s Pepom, určite ju nepremeškajte - je to veľký šaman, naučí Vás hlbšie preciťovať život

Petra Vernerová

"Zdravím všechny statečné
Jak jsem již avízovala na FCB chtěla bych se podělit o můj zážitek ze dne následujícího po přechodu žhavých uhlíků v Nasavrkách. Věci se prostě dějí, nic není náhoda a v našem životě zažíváme příjemné i méně příjemné věci. Ale vždy přichází v pravý čas.
Celou nedělní akci v Nasavrkách jsem si moc užila a cítila jsem se opravdu odvážně a statečně, že jsem zvládla přejít žhavé uhlíky, střepy i pád. Připadala jsem si, že vlastně žádné velké strachy nemám, protože vše proběhlo tak hladce. A ejhle, hned v pondělí jsem zažila tak ohromný pocit strachu, který jsem snad v celém životě nepoznala...

Abych vás trošku uvedla do obrazu, pronajala jsem od 29.3.2014 svůj byt (ve kterém jsem vyrůstala od dětství do cca 23 let) slušné paní romského původu s 3 dětmi (rozhodnutí nebylo unáhlené a vedla mne k tomu souhra několika věcí). Ostatní z bytového domu to hodně těžce nesli a nejhůře (jak jsem se v pondělí kolem 8 hod. večer dověděla) o pár let ode mne starší muž, typ bohatý frajírek-důležitý-bez základů slušného chování.
Telefonátů od uvedeného muže jsem měla za pondělní večer několik, vč. nehezkých sms, do toho kolem mne běhaly moje dvě holčičky a nechápaly, proč je maminka tak nešťastná, bezradná, uplakaná, roztřesená, klepající se a nemůže téměř mluvit do telefonu, protože ji to pláč nedovolí. Z telefonátů jsem měla pocit, že stojím v neřešitelné situaci-vydírání, výhružky, pokud nevystěhuji nájemníky tak to to to.. Měla jsem pocit, že jde o život mě, mé rodině, nájemníků v mém bytě a tuto představu a představu jakékoli agrese mezi "bílými" a "černými" kvůli mému rozhodnutí v dobré víře jsem opravdu nebyla schopna vůbec rozdýchat. Já slušná holka jsem neuměla ani položit telefon, protože to je neslušné... Přislíbila jsem pánovi osobní schůzku ještě daný večer v daném domě. Klepaly se mi ruce nohy, několikrát jsem skončila na WC Mělo to ještě řadu detailů, o kterých se nebudu rozepisovat.
A závěr - díky Pepovi a jeho práci se strachem, jsem se dokázala vzmátožit během půl hodinky. Hezky jsem se ustrojila, navoněla, namalovala, vzala si talismánek a vykročila pravou Cestou autem do Pardubic jsem si říkala, jak se na daného "teroristu" a na setkání s ním těším.... Vše dopadlo lépe než jsem si myslela, ustála jsem to, byla jsem na sebe hrdá, poznala jsem, že řada věcí byly jen jeho výmysly, řeči, strašení, které ve mě vyvolaly zbytečný pocit strachu. A on prostě se svým strachem z Rómů jinak pracovat neuměl než takto. Druhý den ještě jeden rozhovor byl, ale již v o něco příjemnějším tónu a dál už nevolá, přestože mě strašil, že se každý den uvidíme a uslyšíme.... Strach ze zvonícího telefonu mě už také opouští....
Tímto jsem poznala, na kterém strachu musím zapracovat nejvíce - strach z toho, co řeknou druzí, jak se na mne dívají, strach z chyby, strach, že si nedokáži obhájit svůj názor (což mi opravdu jde těžko, když na mne někdo houkne Stále je na čem pracovat!
A tak ještě jednou díky, díky, díky Pepovi i všem ostatním lidičkám, s kterými jsem prožila krásnou novolunní neděli!
S láskou

Petra