Jak mít šťastnou rodinu?

cmhenv-happy-family-1316748.jpg Nejsilnější citová pouta jsou mezi rodinnými příslušníky.
Díky nim pociťujeme sílu lásky k bližním, ale i také velkou bolest a zklamání.
Proč nás naši nejbližší mohou tolik ranit?
Jak si můžeme z těchto situací co nejvíce odnést?
Jak si i přes křivdu a bolest uchovat k našim pokrevně blízkým lásku a pochopení?

V naší společnosti je rodinný model velmi silně zakódován. Funkční rodina bývá znakem společenské a lidské úspěšnosti.
Zároveň však skýtá prožívání si i těch nejtěžších životních traumat a okamžiků.
 
Pojďme se na silné vazby v rodinách podívat trochu podrobněji a třeba v nich nalezneme důležitá poselství pro každého z nás.
 
Rodinná pouta, závislosti a strachy
 
Od narození vzniká nejsilnější citová vazba - pouto mateřské.
Toto silné citové pouto nás ovlivňuje celý život.
Muži si dle něj vybírali své partnerky, které často byly obrazem jejich matek. Místo aby si k sobě hledali partnerky, o které by se mohli postarat, více u nich hledali mateřskou péči, po které se jim stýskalo.
Ženy často opakovaly výchovné vzorce svých matek i když s nimi i nesouhlasili. A nejsilnější projev mateřství se projevoval strachem o děti, který často paralyzoval nejen je, ale i svobodný rozvoj dítěte.
Vznikla tím velmi závislá komunita lidí, která byla ovlivňována strachem o děti a partnery a ovládána závislotmi a vlastnickými pouty.
Každý jedinec v této komunitě byl tak velmi snadno vydíratelný ze stran některých ovládacích nástrojů společnosti. Bál se o zdraví svých blízkých, o jejich štěstí, o jejich psychickou pohodu atd. Tím byl pod neustálým napětím strachu a tak nepříjemné situace pro své nejbližší, nechtěně pomáhal spoluvytvářet. 
Proto nám rodiny mohly zprostředkovat i ta nejtěžší životní poznání.
Díky citovým závislostem v rodinách, jsme mohli postupně pochopit jejich omezující vliv.
Díky strachům o členy rodiny, jsme mohli postupně poznat destrukční charakter strachu.
 
Tento rodinný model můžeme vnímat jako školu, ve které se učíme poznávat omezující vlivy mající dopad na náš uvolněný a spokojený život.
Díky němu se postupně stáváme svobodnějšími a šťastnějšími jedinci a měníme tak tento již poněkud zaostalý model rodin.
 
Historie vývoje

Za posledních 100 let se poměry v rodinách výrazně změnili.
Před 100 lety byl muž neochvějnou hlavou rodiny. Vzájemně se vykalo a vztahy mezi jejími členy byly silně spoutané.
Vývoj minulého století postupně tato silná pouta v rodinách uvolňoval.
Zkušenost z totalitního režimu v našich zemích v lidech vyvolala potřebu vzdoru a to se odrazilo i na potomstvu.
Vzdorovitost a osobitost dětí a mládeže je v dnešní době zřejmě nejsilnější v našich dějinách.
Nepodléhají už tolik poutům a rodinným citovým vazbám. A pokud si mohu dovolit zmínku o dalším vývoji, tak si stačí položit otázku : Co se narodí za potomstvo dnešním nespoutaným dětem?
 
Osobně nevnímám rodinu jako něco co by mělo ze světa lidí zmizet. Vnímám ale změnu ve fungování uvnitř těchto rodin.
Není jednoduché se z jednoho modelového návyku okamžitě změnit. Proto pociťujeme trochu rozpačitost nad tímto vývojem a nad vzdorovitostí dětí.
Postupně ale cítím, že se ustaluje nový návyk.
 
Nový rodinný model 

Postupně vzniká nový a vědomý rodinný vzorec, při kterém každý jedinec se učí být sám sebou ve stejné intenzitě respektu k druhému.
Začíná se více dbát na osobitý rozvoj dětí. Rodiny i alternativně vznikající školy se začínají více zabývat talentem dítěte, který vzájemně rozvíjejí.
Pokud se takto podporované dítě stane dospělým, začne se věnovat tomu co ho baví a naplňuje. To ho činí šťastným.
Zároveň má v sobě zkušenost z dětství, při které jej rodiče podporovali a důvěřovali mu.
Automaticky se tato zkušenost pak odrazí i ve výchově jeho dalších potomků a ve změněném fungování jeho nové rodiny.
 
Nespoléhejme se na to, až nám společnost bude více nakloněna v tomto novém vnímání rodin.
Začněme tuto změnu rozvíjet už teď, ve svých současných rodinách.
Každýmu z nás jde přece o to aby naši pokrevně spříznění se měli co nejlépe.
Proto jim buďme příkladem a zbytečně se o ně nestrachujme. Ukažme jim, že se dají i velmi nepříjemné situace zvládnout. Staňme se jim vzorem a zároveň respektujme jejich svobodnou vůli. Tím jim prokazujeme naši úctu. Věřme v jedinečnost každého až do konce jeho dnů.
 
Otázky k zamyšlení

Zamyslete se nad tím, jaké vzorce chování jste převzali od svých rodičů.
Máte-li děti, skutečně rozvíjíte jejich potenciál nebo se je snažíte dotlačit do vašich představ o spokojeném životě?
Dáváte prostor partnerovi či partnerce k sebevyjádření nebo se domníváte, že víte lépe co je pro něj či pro ni vhodnější?
Více členům vašich rodin důvěřujete nebo o nich více pochybujete?
Jste vy sami ve vaší rodině spokojeni nebo cítíte více tlaky a napětí?
Každý den pracujme na důvěře v sebe i na důvěře v naše blízké.
Každý den prokazujme si navzájem společnou podporu a úctu.
Děkuji


zpět na všechny texty

Nahoru