Téma strachu provází člověka celý život. Často dokáže náš život ovládat. Je možné aby se vliv jakéhokoliv strachu mohl eliminovat? Je možné ho z polohy špatného pána přesunout do polohy dobrého sluhy?
Život je o mnoho příjemnější pokud se v něm věnujeme tomu co nás baví.
Baví nás věci, ke kterým máme přirozený talent a předpoklady.
Taková práce, činnost a tvorba nás naplňuje.
Pokud však tyto předpoklady neznáme, jak je můžeme objevit?
Pokud objevíme svůj talent, přejeme si jej využívat ve své práci a zaměstnání.
Jedině tak může být naše činnost radostná a naplňující.
Zároveň je důležité, aby nám přinášela potřebný užitek a výdělek.
Jak dosáhnout spojení příjemného s užitečným?
Jak se ze svého talentu těšit a také si s jeho pomocí vydělávat?
Žena a muž.
Dvě strany jedné mince.
Oba rozdílní a přesto po sobě toužící.
Jak však tuto rozdílnost zvládnout ve vzájemném vztahu?
Jak porozumět jeden druhému?
Nejsilnější citová pouta jsou mezi rodinnými příslušníky.
Díky nim pociťujeme sílu lásky k bližním, ale i také velkou bolest a zklamání.
Proč nás naši nejbližší mohou tolik ranit?
Jak si můžeme z těchto situací co nejvíce odnést?
Jak si i přes křivdu a bolest uchovat k našim pokrevně blízkým lásku a pochopení?
Jaký je vztah mezi nahotou a sexualitou?
Jaký je rozdíl mezi vnější a vnitřní nahotou?
Jak vnější nahota působí na naše nitro?
Každý z nás má své představy.
V nich si představujeme ideální podmínky pro šťastný a naplněný život.
Málokdy se však naše představy shodují se skutečností.
Jak tedy docílit aby se naše sny a představy mohly reálně naplňovat?
Lidé jsou společenští tvorové.
Je pro nás přirozeností být ve společnosti uznáváni, potřebnými a užitečnými.
Prostředkem k takovému ocenění je i pomoc druhým a bližním.
Častokrát ale taková pomoc bývá zneužívána a častokrát bývá poskytována jen ze strachu a lítosti.
Jak tedy efektivně pomáhat?
Jak díky takové pomoci cítit v sobě pocit uspokojení a užitečnosti?
Jak nepodlehnout lítosti a strachu při pomoci druhým?
Ve vědeckých kruzích probíhá už delší dobu žhavá diskuse o tom, zda-li je člověk masožravec či býložravec.
Jak je to se stravou, kterou přijímáme?
Jaký má na nás vliv?
Mohou nás naučené pravdy o jídle a lidském těle ovlivňovat?
Rozdíl mezi šťastným a ne zcela šťastným člověkem je v přístupu k životu a k jeho výzvám.
Kritický pohled na život a na svět je nám všem více méně nainstalován.
Kritika a soudy druhých se nás pak osobně dotýkají a tak se jimi zabýváme.
Tím nevidíme v takových situacích potenciál a přínosnost, ale překážky a životní krachy.
Náš život se tak ocitá ve smyčce soudů, zklamání, lítostí a marnosti.
Víra je základem lidského života.
Bývá však často spojována pouze s vírou v duchovno či Boha.
Přitom věřit v něco je naší lidskou přirozeností.
Věřit v druhé, ve svůj projekt, věřit sám sobě...
Proč slovo víra však v nás často vzbuzuje tak nepříjemný pocit?
Není tím ovlivněna víra jako taková?
Existuje možnost, při které nám vězení může poskytnout pocit svobody?
Musíme se nutně cítit v současném celospolečenském systému jako otroci a jeho oběti?
V nejčtenější knize lidstva, v Bibli, najdete mnoho příběhů a podobenství.
Proto si v ní tolik lidí může najít svůj vlastní odraz a odpovědi.
Podobenství se však nacházejí kdekoliv a netýkají se pouze lidí nábožensky směrovaných, ale každého z nás.
Naučíme-li si v nich číst, pochopíme tak svůj život i sami sebe.
Často se setkávám s otázkami typu :
Kdy mám tu situaci jen přijmout a nic nedělat a kdy naopak mám aktivně situaci měnit?
Pokud budu vše jen přijímat není to únik před mojí zbabělostí? Není to alibismus mé nezodpovědnosti?
A když budu chtít vše jen měnit, není to obraz mé neustálé nespokojenosti? Nevolím tak raději cestu úniků?
Jak je to se strachem?
Veškerá evoluce a vývoj v oblasti říše živočišné i rostlinné byl umožněn díky přítomnosti strachu.
Kam nás tedy vedou naše osobní obavy?
Meditace je vnímána jako specifická metoda vedoucí k celkovému uvolnění.
Při ní se dostáváme do tzv. meditativního stavu.
V tomto stavu jsme schopni být spokojeni, šťastni a uvolněni.
Zároveň díky čisté mysli můžeme jakoukoliv situaci řešit účinněji a jakékoliv učivo lépe vkládat do paměti.
Každý z nás má potřebu uvolnit se od každodenního přemýšlení a řešení potřeb, které často provázejí naši pracovní činnost.
Ve školním období nám toto uvolnění zprostředkovávají prázdniny.
V období dospělosti pak dovolená.
Pojďme se ale zamyslet nad tím, zda-li bychom období klidu a odpočinku, mohli propojit i s naším běžným životem.
Zahrnout tak neřešení a odpočinek do každodenní pracovní náplně.