Jednat nebo přijímat?
Často se setkávám s otázkami typu :Kdy mám tu situaci jen přijmout a nic nedělat a kdy naopak mám aktivně situaci měnit?
Pokud budu vše jen přijímat není to únik před mojí zbabělostí? Není to alibismus mé nezodpovědnosti?
A když budu chtít vše jen měnit, není to obraz mé neustálé nespokojenosti? Nevolím tak raději cestu úniků?
Na první pohled vypadá hranice mezi činem a nic neděláním velmi tenká.
Přitom je ale velmi jednoznačná.
Mnohdy se říká : Mysli globálně a jednej lokálně.
I tato věta by mohla být odpovědí na dané téma, je však často pojímána různě.
Je důležité abychom rozlišovali dva světy a uměli mezi nimi a s nimi komunikovat.
Svět vnitřní a svět vnější.
Svět vnitřní
Do světa vnitřního patří soubor našeho vnímání, které umí komunikovat napříč časem a prostorem.
Do něj patří intuice, pocit a myšlenky.
Z pohledu tohoto světa je důležité abychom uměli přijmout veškeré projevy globálního a celovesmírného významu.
Tento svět je totiž propojen se vším bez závislosti na čase a prostoru.
Žijeme-li v tomto světě v nepřijetí a strachu, tak posilujeme projevy vesmírného nesouladu.
Pokud žijeme ve vnitřním pokoji a smíru, tak přímo působíme na zjemňování světových dramat.
V tomto světě je potřebné být neaktivní.
Svět vnější
Do světa vnějšího patří naše smysly, které umí komunikovat pouze v daném času a prostoru.
Pomocí našich smyslů se učíme vnímat náš prostor, ve kterém přímo žijeme.
I v tomto světě je potřebné abychom se naučili žít ve vzájemném souladu.
Učíme se jej nejen poznávat, ale i měnit.
V tomto světě je potřebné být aktivními.
Informace jsme uměli přijímat pouze z vnějšku dovnitř.
Věřili jsme tak jen tomu co naše smysly přijímali, co nás ostatní naučili, co jsme na vlastní oči viděli.
Nyní se čím dál tím více učíme informace nacházet v našem nitru a používat je vně - směrem z nitra ven.
Více tak věříme našim niterním pocitů a intuici než tomu co nám smysly umožňují předávat.
Tudíž pokud jakýkoliv náš čin vychází z našeho vnitřního pnutí a nepřijetí, konáme tak pod emočním vlivem a naše reakce je většinou neúčinná a destruktivní.
Jsme pod vlivem okolností.
Pokud naše aktivita vychází zevnitř, z vnitřního klidu a smíru, o to víc je účinná a efektivní.
Tuto vědomost plně využívá např. bojové umění Aikido, při němž je využívána energie útočníka proti jemu samotnému.
Jednáme spontánně, uvolněni od předsudků a souzení.
Každý nechť si odpoví sám.
Nemusí být špatně jít demonstrovat nebo se s někým pohádat.
Důležité je zda-li tak činíme z vnitřního smíru a na základě spontánního rozhodnutí nebo jestli naše aktivita vychází z naučených představ o tom co je správné a co ne.
Proto buďme moudří uvnitř a spontánní vně.
Uvnitř mudrci a vně svobodnými dětmi...
