Kam vás vede váš strach?

Strach ze smrti a touha po přežití zdokonalovaly tělesné schránky živočichů, kteří se v různých obdobích přizpůsobovali podnebí, prostředí, hrozbě predátorů a dostatku či nedostatku potravy.

Zdokonalování probíhalo i při tvorbě ochranných mechanismů. U lidí vznikal tento ochranný a vývojový mechanismus i v lidském mozku.

Díky vývoji našeho mozku si nyní můžeme užívat civilizačního pohodlí. Díky našemu mozku můžeme chápat a vnímat stavy svobody, vděčnosti a lásky. Lidský mozek, potažmo mysl, byl dosud naším kompasem a rádcem. Náš mozek je z velké míry poháněn strachem, díky čemuž se dále posunujeme a vyvíjíme.

Náš myslící mozek si můžeme přirovnat k autu, které nás veze naším životem, nebo k počítači, který nás díky svému programu vede. Motorem tohoto auta je onen zmiňovaný strach. A softwarem tohoto počítače je opět onen zmiňovaný strach. Výsledkem jízdy tímto autem nebo záměrem tohoto počítačového programu je posun a vývoj na cestě naším životem.

Nyní se všichni nacházíme ve významném období a na významném místě.

Jsme na křižovatce dvou cest a jsme v momentě rozhodnutí, ke kterému jsme dosud nikdy před tím nedospěli ani nedošli. Podívejme se tedy na tyto dvě cesty.

Dvě cesty

1. První cestou na této křižovatce můžeme pokračovat vývojem skrze strach a roli oběti, na kterou působí vlivy a okolnosti vedoucí k takovému strachu.
2. Druhou cestou můžeme pokračovat ve vývoji prostřednictvím vědomé lásky k sobě, ke všemu a ke všem.

Tato druhá cesta je pro každého z nás zcela nová. Již na ní totiž nejsme pasažéry své mysli, již na ní nejsme otroky jejích vývojových programů. Na této cestě přijímáme plnou zodpovědnost za vše, co se nám děje. Přijímáme se takoví, jací jsme, a proto nebojujeme ani sami se sebou ani s nikým kolem sebe.

Na této cestě ukončujeme evoluci a vývoj skrze strach. A pokračujeme v další fázi – ve vývoji skrze vědomou lásku.

Stáváme se řidiči svého auta, stáváme se vědomými uživateli nebo vědomými zadavateli programů své mysli.

• Co je pak naším motorem? Naším motorem se stává vědomá přítomnost lásky.
• A co je pak výsledkem našeho života? Výsledkem takové naší jízdy je štěstí, radost, svoboda a pocit naplněnosti na všech úrovních, které tak sdílíme s ostatními.

Je na každém z nás, jakou cestou se vydá. Jsou před námi tyto dvě cesty:

1. Cesta zavedených tradic. Cesta zaběhlých tradic nám skýtá určité pomíjivé jistoty, ale nakonec v nás stupňuje pocity strachu.
2. Cesta přijetí a smíru se sebou samým a se všemi dalšími. Na této cestě se musíme vzdát bezpečí oněch zmiňovaných jistot, které jsme opustili. Naproti tomu ale přijímáme plnou odpovědnost za své emoce, myšlenky, slova a skutky.

Ať se vydáme jakoukoli cestou, mějme přitom na mysli, že bychom k této křižovatce dvou cest nemohli nikdy dojet a dojít, kdyby nebylo onoho strachu.

Nikdy nemůžeme odbočit a jet cestou lásky, dokud nepřestaneme bojovat se strachem a jeho vlivem. Dokud ve svému strachu neuvidíme obrovský přínos, kterým nás dovedl k tomuto rozcestí. K těm největším objevům, posunům, poznání a posílení totiž často docházelo právě v dobách válek a největších obav, ve chvílích nejtěžších životních situací.

Kam vás tedy vede váš strach?

Otázky k zamyšlení

• Na jaké cestě právě jste?
• Jste na cestě zaběhlé tradice? Jaké jistoty a výhody vám tato cesta skýtá? V čem vás omezuje?
• Chcete se vydat cestou přijetí a smíru se sebou samým a se všemi dalšími? Jakých „jistot“ a jakého „bezpečí“ se budete muset vzdát? V jakých oblastech budete muset přijmout větší odpovědnost?